Programové prohlášení

Programové prohlášení Asociace komunitních služeb v oblasti péče o duševní zdraví, schválené valnou hromadou ze dne 31.1.2000

I.

Asociace komunitních služeb ("AKS") je občanské sdružení, které přednostně sdružuje poskytovatele extramurálních sociálně zdravotních služeb pro lidi s psychotickou duševní poruchou.

II.

AKS sleduje tyto cíle:

  1. Aktivní prosazování práv a zájmů poskytovatelů služeb komunitní péče.
  2. Stát se garantem kvality služeb poskytovaných členy AKS:
    • zahájit proces vytváření interních standardů kvality
    • zahájit proces vytváření mechanismů pro kontrolu kvality a efektivity služeb
  3. Rozvoj a zkvalitňování stávajících i nově vznikajících služeb:
    • výměna zkušeností
    • vzdělávání (organizování seminářů, kursů, atd., informování o možnostech vzdělávání)
    • poskytování odborných konzultací a supervizí, apod.
  4. Dodržování základních etických norem při poskytování služeb komunitní péče:
    • vytvoření etických pravidel poskytování služeb komunitní péče
    • vedení smírčích jednání, apod.

III.

Činnost AKS vychází z přesvědčení, že jedním z poslání kultivovaného lidského společenství je napomoci lidem, kteří kvůli nemoci nejsou schopni sami plně uspokojovat své běžné hmotné, sociální a duchovní potřeby, tento handicap vyrovnat a umožnit jim setrvání v přirozeném lidském společenství a žití produktivního života kvalitativně srovnatelného se životem ostatní, zdravé populace. Poskytovat komunitní péči pak znamená poskytovat intervence a podporu na správné úrovni a ve správné podobě tak, aby klient dosáhl co největší úrovně nezávislosti (samostatnosti, soběstačnosti) a kontroly nad svým životem. Jde o vytvoření systému služeb odborné pomoci a podpory v komunitě (ve společenství, v běžných životních podmínkách) a rovněž o pomoc komunity i komunitě (nastavením běžné populace k akceptování handicapovaných občanů a k ochotě a připravenosti být jim dle svých možností přirozeně ku pomoci.

AKS chce hájit principy komunitní péče, za které považuje následující:

  • čtyřiadvacetihodinová dostupnost základní pomoci (služba, která je v případě potřeby schopna flexibilně a kompetentně asistovat přímo v místě vzniku příhody, včetně urgentní či krizové intervence) celkově snadná dostupnost zdravotních i sociálních služeb (dostupnost či bezbariérovost ve smyslu fyzickém i psychickém, služby běžně dostupné běžným transportem bez architektonických bariér, bez bariér stigmatizace; součástí dostupnosti je i dostatečná informační síť o službách a jejich charakteru, snadno dostupná potenciálním uživatelům)
  • rychlé předávání odpovídajícím službám (tak, aby bylo zajištěno optimum péče a nedocházelo v některé oblasti potřeb klientů k nadbytečnému pokrytí či naopak k nedostatku či zanedbání terapie, péče či pomoci; k zajištění tohoto principu je nezbytný kvalitní referenční systém mezi poskytovateli)
  • návaznost péče (nezbytná pro zajištění kontinuity; u řady zdravotně sociálních problémů pouhá episodická péče, tj. péče při akutním výskytu či exacerbaci symptomů nerespektuje celou šíři problémů klienta souvisejících se základním onemocněním a jeho důsledky)
  • multidisciplinární spolupráce (pro návaznou a kontinuální péči je nutná spolupráce a vzájemná koordinace činnosti řady poskytovatelů zdravotních, sociálních a popřípadě dalších služeb a jejich řídících složek; jeden specialista není u řady zdravotně sociálních problémů schopen poskytnout plnou šíři potřebné péče) možnost výběru služeb (důležitý princip zajišťující spoluúčast klienta na rozhodnutí o nejadekvátnější formě pomoci; princip možnosti výběru by měl být zajištěn již na úrovni tvorby sítě aktivním zapojením uživatelů do tohoto procesu; pro kvalitní rozhodování se klienta je také zapotřebí, aby byl klient plně informován o všech prováděných či plánovaných aktivitách, včetně možných důsledků zdravotních a sociálních)
  • individuální přístup (individuální terapeuticko - rehabilitační plán; přes společné rysy problémů a potřeb určitých skupin klientů je nutné respektovat jedinečnost problematiky každého nemocného, a to i jedinečnost jeho potřeb v různých fázích nemoci či života)
  • diskrétnost (přes nutnost předávání informací je zapotřebí zajistit jejich plnou diskrétnost)
  • účelnost nákladů (základní podmínka pro vytvoření komunitního systému i jeho udržitelnost; důležité je sledovat nákladnost regionálního systému jako celku, nejen jeho individuálních částí: sledovat rovinu programů pro jednotlivé skupiny klientů, nejen rovinu jednotlivých služeb; účelnost je také dána poměrem nákladů na přímé a nepřímé služby klientovi, mírou zapojení, využití a podpory přirozených zdrojů pomoci v komunitě přímo či potenciálně existujících, dále pak mírou koordinace a tím eliminování nadbytečných duplicit a jedné straně a rychlým vyplněním nedostačujících služeb na straně druhé)